Dobrá nálada sice Tvé problémy nevyřeší, ale dokáže naštvat tolik lidí, že stojí za to si ji udržet ;)

The neverending story

1. října 2009 v 19:30 | Ronny
Nekonečný příběh...jak já jsem měla vždycky ráda ušatého psa Falca :) Ale o tom teď psát nechci. Nic není nekonečné, vše se jednou dobere ke svému závěru. Něco končí a něco nového zase začíná. Jsem člověk, který se strašně rychle pro něco nadchne a stejně rychle z něj i nadšení pro věc vyprchá. I můj bloček zjistil, že chuť rozvíjet jej mě opustila.

Poslední dobou jsem přidávala články čím dál míň, prostě a jednoduše - kašlala jsem na to. A kašlu dál. Mé počáteční nadšení zmizelo pod povrchem jiných zájmů. Uteklo v dál a nechce se vrátit. Možná jednou...Ale nebudu přemýšlet nad tím, co jednou bude. Chci žít přítomností, zapomenoust na minulost a neřešit budoucnost. Jen žít pro tu momentální chvíli naplno a tak, jak bych si já přála. Že toho chci moc? Nevím :)
Chci získat pevnou vůli, navždy vepsat úsměv do tváře sobě i svým blízkým, naučit se zdolávat překážky se zatnutými zuby. Jestli to dokážu...? Každá snaha se cení :)

S lítostí koukám na úvodní článek tohoto blogu.
"Patřím mezi lidi, co vždycky něco začnou a pak nedokončí (juj, to je ale škaredá vlastnost, co? xD). Ale, co když to teď dám? Co když všem vytřu zrak a vydržím ty stránky psát? xD
Jo, vím, že to už jsem si říkala u těch předchozích a už ani nevím, kolik blogů a webovek jsem kdy založila...ale tak pokusy se cení vždycky ne? xD"
Nezbyde, než se hořce usmát a říct si, že jsem měla pravdu. Přesto, vydržel mi ze všech těch blogů nejdéle. Za sedm dní by oslavil půlroční výročí.

Končím, bločku. Měla jsem ráda Tebe, lidi spojené s Tebou...Díky Tobě jsem narazila na spousty zajímavých osobností s vlastním názorem, přečetla spoustu příběhů, objevila nový svět ve světě. Bylo mi tu hezky. A jako už mnohokrát se budu řídit krédem: "Nelituj toho, že něco skončilo, ale buď rád, že se to vůbec stalo." Nelituji a jsem ráda. A nikdy nezapomenu.
Nezapomenu na půlrok, který byl vyplněn blogem, články, psaním a vámi všemi, kteří jste mě nakopávali k novým článkům. Protože vy tam patříte, nezadržitelně jste v mých vzpomínkách spojeni s Doupětem demence. Takže přece jen to s tím zapomínám minulosti nebude tak horké :D

Děkuji, bločku. Děkuji vám všem ;)